Hans Watzlik, zapomenutý básník Šumavy

   
  
     Životní příběh Hanse Watzlika se započal 16.12.1879 na jihovýchodě Šumavy v Dolním Dvořišti, kde se narodil do rodiny místního poštmistra. Jeho otec byl později přeložen do Horních Rakous, ale pak zpět do Českých Budějovic, takže své vzdělání Hans Watzlik završil na učitelském ústavu v Budějovicích a v Praze. Pak nastupuje na různá místa na severozápadní Šumavě. Trvalým domovem se mu stalo Nýrsko, kde do roku 1924 učil na chlapecké školy. Po té nastoupil dráhu spisovatele na "volné noze" Ve své době patřil k oceňovaným autorům a některé jeho práce byly přeloženy do češtiny. Kromě povídek vydaných pod titulem Tři prózy jde například o román Jiřina a román Farář z Dornlohu, za který dostal v roce 1931 Československou státní cenu. Ze své vlastivědná práce shromáždil řadu lidových pohádek a pověstí. Část z nich se stala základem knihy Příběhy ze staré Šumavy, která se dočkala dokonce dvou vydání (1974 a 1995). Pod titulem je uveden jako autor Antonín Rausch, který cudně zamlčel, že ve většině případů je jen překladatelem a nikoliv autorem v plném slova smyslu. Podobně v roce 1997 vydaná Watzlikova kniha Stizl, skřet Šumavský je bez uvedení autora.

    Z jakých pohnutek zamlčeli novodobí čeští vydavatelé Watzlikova díla jméno autora přenechejme jejich svědomí. Přesto nás tato skutečnost odkazuje k smutné stránce života zaníceného zaníceného milovníka Šumavy Hanse Watzlika. Jeho láska k domovu nebyla dostatečně bdělá a tak Watzlik podléhal během 30-tých let stále více nacistické ideologii, což se projevuje i v jeho umělecké tvorbě. Tato osudová volba přinesla básníku nakonec tvrdý trest. Krátce po ukončení II. světové války byl zatčen a rok vězněn v Klatovech. Jelikož se osobně neangažoval v nacistickém teroru, vyhnul se tvrdším trestům, s kterými se v této pohnuté době nešetřilo. Přesto ho ale neminul smutný osud většiny původních obyvatel Šumavy. V srpnu 1946 je nucen odejít ze svého milovaného domova a 24.11.1948 umírá v Tremmelhausenu u Regensburgu.

   Na závěr si snad mohu dovolit odkázat se znovu k závěrečné povídce ze zde publikovaného souboru Pelyněk. Watzlik se svým smutným hrdinou učitelkým mládencem Pelyňkem loučí slovy: „Pán Bůh mu dej dobrou noc“
   S tímto přáním tentokrát adresovanému samotnému autorovi Pelyňkova příběhu se začtěme do zvláštních osudů Watzlikových hrdinů, kteří také nejsou bez chyby nebo dokonce bez viny ale přesto nejsou nikdy úplně uzavřeni milosrdenství, která nás všechny přesahuje.

Čerpal jsem z následujících odkazů, ze kterých se můžete dovědět víc:

http://www.kohoutikriz.org/data/w_watzl.php

http://kulturportal-west-ost.eu/biographies/watzlik-hans-2/